Rostliny potřebují fosfor pro tvorbu reproduktivních orgánů. Fosforečná hnojiva uvolňují fosfor přímo do půdy. Průmyslová produkce fosforečných hnojiv začala v 19. století. V té době se používala kostní moučka a zkamenělé výkaly živočichů (koprolit). Doba naštěstí pokročila a dnes se používá fosforit a apatit. Apatit je zvláštní druh fosfátu. Nejpoužívanějším apatitem je fluorapatit. Okrajovým zdrojem fosforu je železná ruda, ze které se fosfor a vápník odstraňuje ve formě strusky.
Tyto hnojiva můžeme rozdělit na hnojiva s fosforem rozpustným ve vodě, s fosforem rozpustným v citranu amonném, s fosforem rozpustným v kyselině citronové nebo v minerálních kyselinách. Asi nejznámější fosforečné hnojivo je Thomasova moučka. Ta patří mezi hnojiva, která vznikají při zpracování rudy.
Při používání fosforečných hnojiv musíte dbát na faktory – forma fosforu, na půdní vlastnosti (reakce, vlhkost, teplota), příjmová kapacita hnojené rostliny.
