Podle čeho vybrat víno pro opravdového fajnšmekra?

Dražší víno bývá lepší, starší ještě lepší a suché je kyselé, takže ho pijí jen znalci. Ani jedno z toho neplatí obecně. Fajnšmekr se pozná podle toho, že umí číst etiketu, ví, co mu chutná, a volí víno k příležitosti. Omyly níže se opakují u začátečníků i u dlouholetých milovníků vína a jejich vyvrácení ušetří peníze i zklamání. Víno je alkohol, takže vše platí pro dospělé a nikdy ne za volant.

Omyl: čím dražší, tím lepší

Cenu vína neurčuje jen kvalita. Podílí se na ní vzácnost, náklady na výrobu, pověst oblasti a způsob prodeje. Dražší lahev proto nemusí chutnat vám.

Spolehlivější než cena je slepá ochutnávka. Nechte si nalít dvě vína, o kterých nevíte, které je které, a porovnejte je. Překvapivě často vyhraje to levnější.

Vysoká cena ale nemusí být klam. Víno z náročně obdělávaných vinic nebo s dlouhým zráním stojí víc oprávněně. Rozdíl poznáte až po ochutnání několika lahví.

Omyl: starší víno je vždy lepší

Většina vín je určena k pití v prvních letech po sklizni. Lehká bílá a růžová vína s věkem ztrácejí svěžest. Mladé víno s ovocným aroma je v tom případě správná volba.

Zrát mohou jen vína s dostatkem kyselin, taninů nebo cukru. I u nich záleží na uložení, protože teplota a světlo víno poškodí. Víno ze špatného sklepa je horší než čerstvé.

Ročník vypovídá o počasí v daném roce. Dobrý ročník neznamená, že je každé víno z něj výborné. Zeptejte se, zda je pro konkrétní lahev čas pití.

Co etiketa opravdu říká

Na etiketě hledejte odrůdu, ročník, oblast a obsah alkoholu. U českých a moravských vín uvidíte i kategorii, třeba jakostní víno nebo víno s přívlastkem. Přívlastek, například pozdní sběr, vypovídá o cukernatosti hroznů při sklizni, ne o kvalitě.

Údaj o zbytkovém cukru říká, zda je víno suché, polosuché nebo sladké. Suché víno není kyselé, jen obsahuje málo cukru. Mnoho lidí si pletou suchost s hořkostí nebo kyselostí.

Označení původu zaručuje, že hrozny pocházejí z dané oblasti a že se víno vyrábí podle pravidel. Pravidla vinařství upravuje zákon. Údaje na etiketě mají být pravdivé, a pokud ne, můžete se obrátit na kontrolní orgán.

Omyl: korek znamená kvalitu

Šroubovací uzávěr není znamením laciného vína. Chrání před vadou zvanou korkovitost a pro mladá vína je vhodný. Korek se hodí k vínům určeným k delšímu zrání.

Korková chuť dává víno do kroku plesnivého sklepa a zakrývá ovoce. Vzniká z chemických látek v korku. Pokud víno smrdí po vlhké lepence, je vadné a patří zpět prodejci.

Po otevření nezáleží na uzávěru, ale na tom, jak se víno uskladní. Zavřenou lahev uchovejte v chladu a spotřebujte ji do několika dní. Na vzduchu víno stárne rychleji.

Teplota a sklenice: skutečné pravidlo

Víno se nepije ani ledově, ani teplé. Červená vína chutnají lépe lehce zchlazená, bílá vyndaná z lednice o něco dříve. Příliš studený nápoj potlačí chuť, příliš teplý zdůrazní alkohol.

Sklenice by měla být čistá a bez pachu. Širší nádoba rozvine aroma, užší udrží svěžest. Tvar ovlivňuje, co z vína ucítíte.

Dekantace, tedy přelití do karafy, se hodí jen pro některá vína. Mladá tříslovinová vína ji ocení, zralá a křehká naopak zbytečně namáhá. Neznáte-li víno, nejdřív ho ochutnejte.

Jak si vytvořit vlastní vkus

Ochutnávejte víno z různých odrůd a oblastí. Porovnání vedle sebe ukáže rozdíly, které byste jinak nepoznali. Navštivte degustaci nebo vinný sklípek, kde vám zkušený vinař vysvětlí styly.

Zapisujte si, co vám chutná. Stačí odrůda, ročník a krátký popis chuti. Po několika měsících uvidíte, co máte rádi.

K vínu patří i střídmost. Malá ochutnávka je lepší než plná sklenice a voda mezi vzorky pomáhá chuti. Pijte s jídlem a nikdy neřiďte.

Můj tip: Doporučila bych pořídit si malý sešit a ke každé lahvi zapsat odrůdu, ročník a jedno slovo, které víno vystihuje. Po půl roce poznáte, kterou chuť hledáte. S tím pak v obchodě vybíráte jistěji než podle ceny.

Zdroje

• Státní zemědělská a potravinářská inspekce
• Zákon o vinohradnictví a vinařství