Sůl, nebo zlato? V kuchyni a při konzervaci vyhrává sůl

Zlato si lidé ukládají do trezoru a sůl sypou do hrnce, a přitom právě sůl by si zasloužila víc pozornosti. Tělo ji potřebuje, ale většina lidí jí přijímá víc, než by měla. Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým méně než pět gramů soli denně, tedy asi jednu čajovou lžičku. Jak toho dosáhnout, ukazuje šest kroků: najít skrytou sůl, číst etikety, vařit s kořením, vybrat druh soli, správně konzervovat a vědět, kdy se poradit s lékařem.

Krok 1: Najděte, kde sůl ve stravě je

Větší část soli nepřichází ze slánky, ale z hotových potravin. Pečivo, uzeniny, sýry, konzervy a instantní polévky ji obsahují v překvapivém množství. Proto slaný pocit nemusí odpovídat skutečnému příjmu.

Vyzkoušejte jeden den si zapisovat, co jíte, a podívejte se, kolik z toho je zpracované jídlo. Většinou se ukáže, že solení u stolu je jen malá část. Hlavní zásah je tedy v nákupu.

Restaurace a jídelny solí často víc než domácí kuchyně. Pokud jíte venku často, počítejte s vyšším příjmem. Doma si pak můžete dovolit méně.

Krok 2: Čtěte etikety

Na obalu hledejte údaj o soli v gramech na sto gramů. Někdy je uveden sodík, který se přepočítá na sůl vynásobením zhruba dvaapůlkrát. Srovnejte podobné výrobky a vyberte ten s nižším obsahem.

Pozor na velikost porce. Údaj na sto gramů může být nižší než skutečně snědená porce. Podívejte se na obojí.

Vyplatí se porovnat třeba dva druhy chleba nebo dvě šunky. Rozdíly bývají velké. Postupně si vytvoříte seznam potravin, které si můžete dovolit.

Krok 3: Nahraďte sůl chutí

Chuť jídla nemusí stát na soli. Bylinky, česnek, cibule, citronová šťáva a pepř dodají plnost. Čerstvé zahradní bylinky se pěstují snadno i na okně.

Solit na konci vaření je účinnější než v průběhu. Sůl na povrchu jídla vnímáte víc než rozpuštěnou ve vodě. Stačí tak menší množství.

Chuť na sůl se mění. Po několika týdnech s menším solením začne běžné jídlo připadat přesolené. Změna vyžaduje trpělivost.

Krok 4: Rozlište druhy soli

Kuchyňská sůl, mořská a himálajská se liší hlavně vzhledem a ceny. Obsahem sodíku se příliš neliší. Marketing o zázračných minerálech je přehnaný, jejich množství je zanedbatelné.

Jodidovaná sůl je zdrojem jódu, který tělo potřebuje pro štítnou žlázu. U nás se používá i proto, aby se předešlo jeho nedostatku. Pokud máte problémy se štítnou žlázou, poraďte se s lékařem.

Hrubá sůl se hodí na vaření, jemná na stůl. Tzv. nízkosodíkové soli nahrazují část sodíku draslíkem. Lidé s onemocněním ledvin je používat nemají bez porady s lékařem.

Krok 5: Solte při konzervaci s rozmyslem

Sůl je odpradávna prostředkem konzervace. Odebírá potravinám vodu a brání množení mikroorganismů. Využívá se při nakládání zeleniny, kvašení zelí či solení masa a ryb.

Koncentrace soli je u konzervace důležitá, a proto se řiďte ověřenými recepty. Příliš málo soli nezabrání zkažení, příliš hodně pokazí chuť. Použijte čistou sůl bez přísad, nejlépe bez protispékavých látek.

Nakládané a solené potraviny nejsou ke každodenní konzumaci ve velkém. Obsahují hodně soli. Berte je jako příchuť, ne základ stravy.

Krok 6: Kdy se poradit s lékařem

Lidé s vysokým krevním tlakem, onemocněním srdce či ledvin mají často individuální omezení soli. Konkrétní množství určí lékař podle zdravotního stavu. Neřiďte se obecnými radami, pokud vám lékař radí jinak.

Náhlý silný otok, bolest hlavy nebo kolísání tlaku vyžadují vyšetření. Ukončit léčbu kvůli dietě je nebezpečné. Změny jídelníčku s lékařem konzultujte.

Děti potřebují méně soli než dospělí. Kojencům se sůl do jídla nepřidává. U dětí zvlášť pozor na zpracované potraviny.

Zdroje

• Státní zdravotní ústav
• Světová zdravotnická organizace